Minirecenze
Petr Staníček ve svém článku Webdesign po deseti letech růžově líčí, jaká radost to je, dělat dnes weby. A jak je jeho zvykem, dokládá to fakty:
- Před deseti lety stačilo vytvářet weby pro jediný prohlížeč, který měl 99%ní zastoupení. Nyní je nutné dělat weby pro různé prohlížeče s různými a různě modifikovanými renderovacími jádry.
- Dříve webdesignérovi stačilo umět tabulkový layout. Dnes je potřeba pracovat s množstvím rozvinutých a sofistikovaných technologií, které v některých detailech nejsou v prohlížečích implementovány zcela shodně. Aby webdesignéři ze zoufalství hromadně nepáchali sebevraždy, musely se vymyslet frameworky (jQuery aj.), které jim práci alespoň částečně usnadňují.
-
Nároky extrémně vzrostly. Citace:
„Moderní web vyžaduje kvalitního analytika, informačního architekta, grafika, programátora serverové části, kodéra, programátora klientských skriptů, specialistu na SEO, odborníka na marketing, dobrého copywritera a případně i další obory – což už dnes na špičkové úrovni jen těžko dokáže zvládnout jediný člověk.“
Všechna tato ponurá fakta však Staníček vnímá ryze pozitivně:
ad 1) více prohlížečů = více konkurence → rychlejší vývoj
ad 2) obrovská spousta možností, které dříve neexistovaly
ad 3) Petr Staníček chtěl tímto nepochybně naznačit pozitivní dopad na zaměstnanost
Shrnuto, podtrženo: Staníčkův článek je přehledným, komplexním a fundovaným popisem vývoje webu v předchozí dekádě.
O používaných technologiích
Základem webových stránek by měl být HTML. Kdysi tomu tak opravdu bylo i přesto, že webové prohlížeče svou benevolencí přivedly tento jazyk do stádia totálního rozkladu. Postupně a nenápadně stěžejní úlohu přebírá javascript. Na něm jsou postaveny takové technologie jako AJAX, JSON, Canvas. HTML je zčásti zastíněný i technologií Flash. Je dobré si všimnout, že rozhodně nejde o technologie, které by se dokázaly „zotavovat z chyb“, čili i v případě fatálních nedostatků nějak fungovat. A navzdory tomu weby používající tyto technologie fungují! Jak se v této souvislosti jeví srdceryvné štkaní odpůrců XHTML nad jeho přísností, ba drakoničností? V pravém světle, tedy jako fraška, která zakrývá skutečný důvod nelibosti k XHTML – neochotu podvolit se striktním pravidlům. Hlavním důvodem, proč byl XHTML odsunut na vedlejší kolej, tak je jeho de facto nepodpora ze strany Internet Exploreru. Existují samozřejmě i důvody další, kupříkladu neprogresivní rendering (tj. že se stránka nevykresluje postupně během načítání).
HTML 5
HTML nemůže v budoucnu dále obstát jako základ už jen proto, že sám žádný základ nemá. Standardní syntaxi, danou SGML, prohlížeče zavrhly a stvořily si vlastní, která dovoluje prakticky jakékoliv zvrhlosti včetně křížení prvků. Současná sémantika je pro důkladný sémantický popis webové stránky naprosto nedostatečná a snad i proto nedůsledně využívaná. Rozpor mezi standardním HTML a kódem běžně používaným na webu byl natolik markantní a škodlivý, že bylo nutné s tím něco udělat. Jenže co? Žádný, tím méně pak ten majoritní, z prohlížečů nebyl ochotný se standardům podřídit. Inu, když nejde Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi. Připravovaná specifikace HTML 5 kodifikuje současnou praxi prohlížečů a povyšuje ji tak na standard.
Charakteristické na specifikaci HTML 5 je to, že se snaží zavděčit se všem.
Spor mezi HTML a XHTML řeší připravovaná norma dvoukolejně. Přináší novou (a radikálně odlišnou od HTML 4) verzi HTML a zároveň upravuje a rozšiřuje XHTML 1.
HTML 5 usiluje o co největší zpětnou kompatibilitu (ve smyslu kompatibility se stávajícími prohlížeči, ne kompatibility s předchozími verzemi – pozn. autora) a zároveň nabízí zbrusu nové progresivní funkce.
Norma vychází vstříc programátorům webových aplikací a stejně tak nadbíhá neschopným zaostalcům. První skupině umožňuje snadno vytvářet kontextová menu, požívat drag & drop API a řadu dalších užitečných rozhraní, objektů a jiných rozšíření. Té druhé zase ponechává staré „prasárny“, např. atribut style, které měly být už dávno vymeteny.
Velký dárek je připraven pro ty, kteří chtějí používat HTML proto, že jim umožňuje bezproblémové fungování stránek, leč bližší jim je, ať již z praktických, či teoretických důvodů, XHTML. Dosud měla praxe XHTML kódu zasílaného s MIME typem text/html oporu jen v dodatku C specifikace XHTML. Nyní bude totéž umožněno i specifikací HTML 5, a to zejména tím, že prázdné elementy bude možné regulérně vybavit lomítkem na konci.
Nově by již prohlížeče neměly být vázány při zjišťování MIME typu došlého souboru tím, co najdou v HTTP hlavičce. HTML 5 popisuje algoritmus, pomocí něhož budou prohlížeče moci určit typ dokumentu jiným způsobem, například z metatagu. Důvod pro toto opatření je ten, že autoři webového obsahu někdy nemají možnost ovlivnit nastavení serveru, tudíž ani to, s jakým MIME typem jsou jejich soubory odesílány.
HTML 5 také zkracuje DOCTYPE deklaraci. Nová podoba bude tato: <!DOCTYPE HTML>. DOCTYPE deklarace je vlastně nutná jen z toho důvodu, že se podle ní prohlížeče rozhodují o tom, který renderovací režim použijí pro vykreslení stránky.
Kdy bude lépe? Lépe už bylo
Nepřátelé značkovacích jazyků mohou jásat. HTML 5 přesně vyhovuje jejich představám a o XHTML se hovoří jako o mrtvole s čestným pomníkem u cesty. Těch, kteří prosazují systematický, modularizovaný jazyk s nekomplikovanou syntaxí, je málo, brzy vymřou a přestanou si stěžovat.
Zdroje
- Webdesign po deseti letech
- HTML 5 - Working Draft (anglicky)
