V předešlých článcích občanské sdružení Internet pro všechny informovalo o vzniku platformy zástupců uživatelů kde se na vzájemné spolupráci dohodli občanská sdružení BMI,SOS,OPZT a IPV. Zástupci těchto sdružení přijali nabídku účastnit se jednání Internetového fóra tak, aby mohli aktivně zasahovat do vytváření nového modelu Internetu na příští rok., který by byl přijatelný i pro běžného uživatele a v souladu s trendy ve vyspělých zemích.
Dnes, kdy jsou jednání ve své polovině, by bylo vhodné uživatele informovat o všem, co se do dnešního dne podařilo dojednat. Přiznám se, že do doby než jsem si osobně vyzkoušel jednat o čemkoliv s představiteli Českého Telecomu, podezříval jsem alternativní operátory z vlažného přístupu k celé věci a dokonce jsem si myslel, že jim ten katastrofální stav na trhu s internetovým připojením vyhovuje a vadí jim jenom to, že z toho velkého koláče zisku nedokážou ukousnout víc. Po uskutečněných jednáních jsem nabyl dojmu, že alternativci by si spíše zasloužili cenu za trpělivost, že to tady už dávno nezabalili a nepřenechali celý trh Českému Telecomu.
První otázka, kterou jsme se snažili vyřešit, je vznik paušálu u standardního vytáčeného připojení. Představitelé Telecomu začali hned od začátku pálit tím nejtěžším kalibrem – problém je ve stojanech RSU – jsou to jakési koncentrátory, které svádějí místní smyčky do jednoho spoje, odkud vede propojení dvěma trakty PRI k samotné ústředně. Tyto trakty PRI jsou schopné pojmout dohromady až 60 současně vedených hovorů. A právě tady je kámen úrazu.Ukázalo se že ta tolik opěvovaná síť ČTc, kterou oni sami prezentují jako jednu z nemodernějších v Evropě, je silně poddimenzovaná. V případe že se na jednom takovém RSU-čku najde 60 trvale připojených uživatelů Internetu, nikdo jiný už se nikam nedovolá. Pro úplnost je potřebné dodat, že takových zařízení je po celé republice asi dva a půl tisíce.
Nabízí se otázka proč, nepostavit další stojany RSU a nezdvojnásobit tak jejich kapacitu? Bylo by to nesmírně finančně náročné a navíc i podle mého názoru zbytečné. Tento katastrofický scénář se za určitých předpokladů totiž nemusí nikdy vyplnit. Pro ty, co si při čtení těchto řádků vzali do ruky kalkulačku a počítají 2500 x 60, raději na to číslo které vám vyjde, hned zapomeňte, protože bylo by to sice jednoduché spočíst že 150 tisíc trvale připojených přivede sít Telecomu ke kolapsu a 140 tisíc lidí síť zvládne bez problému. S tím, jak ubývají dostupné kanály klesá také dostupnost spojeni pro ostatní účastníky rychleji než lineárně. Je to složitá matematika (teorie hromadné obsluhy, vymyslel to pan Erlang). Při obsazení RSU cca 470 přípojkami je pravděpodobnost, že na vás nevyjde linka a hovor bude odmítnut 0,01, což je obvykle přijatelné. Při 980 přípojkách to není 0,02 ale 0,4 a to už je neúnosné (každé 4 pokusy z 10 jsou neúspěšné). A to ještě jde o model bez opakováni, tj. předpokládá se, že volající to po neúspěchu vzdá a ne, že to zkouší znovu. Jestli je i toto vysvětlení pro některé čtenáře složité, nic si z toho nedělejte, prostě se musíme smířit s tím, že to tak skutečně je a jen těžko to jde nějak technicky bez velkých nákladů a hlavně v dohledné době vyřešit.
Problém je v tom, že vedení Telecomu nechce uznat, že na celý problém je potřebné se dívat v širších souvislostech. První věc, kterou pánové od Telecomu nejsou ochotni akceptovat, je fakt, že v případě rychlého spuštění technologie ADSL za přijatelnou cenu (všichni si ještě moc dobře vzpomínáte na službu IOL Platinum, která byla opravdu výhodná – pomalá, drahá a s omezením objemu přenesených dat). Času na přípravu této technologie měl ČTc víc než dost – vzpomeňte si na datum prvního spuštění a vzpomeňte si na datum spuštění zkušebního provozu. Na naší otázku, jestli jsou ochotni akceptovat předpoklad, že ADSL odčerpá většinu uživatelů, kteří by měli zájem o trvalé připojení k Internetu, nám bylo odpovězeno takto:
„Analýza trhu výrazně s daleko vyšší penetrací fixní telefonie i s vyšším využíváním Internetu ukazuje, že alternativní technologie (převážně ADSL) zásadně v krátkodobém a střednědobém časovém horizontu neovlivní dynamiku trhu dial-up Internetu, tzn. že nevede k nižšímu využívání či poklesu nárůstu provozu dial-up Internetu.“
Na tomto místě by možná bylo vhodné začít mluvit řečí čísel. Telecom se pouští do těchto odvážných tvrzení ve chvíli, kdy jeho zkušenost s ADSL je zhruba měsíční. Zkušebně– komerční provoz služby IOL Platinum, na kterou se mu podařilo nalákat zhruba několik stovek uživatelů, trval vzhledem k zákazu ČTÚ pouze jeden měsíc. Je třeba upozornit na známou skutečnost, že IOL Platinum ČTc v základní variantě nabízel za cca 2000 Kč při rychlosti 256/64kb/s navíc s měsíčním datovým limitem 500 MB. Není divu, že zákazníci o takto nabízenou službu, neprojevili velký zájem. Nebudu zde uvádět ceny v jednotlivých zemích světa, abych vás přesvědčil o tom, jak byla nabídka ČTc nadsazená, dovolím si jen upozornit na fakt, že například v Anglii právě díky cenové politice tamního operátora přibývá každý týden cca. 20 tisíc nových uživatelů a u našich nejbližších sousedů v Německu jenom za tento rok přibylo 700 tisíc nových uživatelů ADSL a koncem tohoto roku by měl celkový počet uživatelů v Německu překročit 3 miliony.
Dalším důležitým faktorem, který svědčí pro náš názor, že uživatelé Internetu v ČR nebudou mít zájem prostřednictvím služby Dial-up 24 hodin denně 30 dní v měsíci okupovat Internet, je studie provedená britským telekomunikačním regulátorem Oftel, která jasně říká kolik hodin týdně využívají členové britských domácností k připojení k Internetu. Průměrná domácnost stráví internetovým připojením 9 hodin týdně – nabízí se tedy další otázka pro ČTc – kde vzali přesvědčení, že česká domácnost by se chovala výrazně odlišněji. Všechno je to spíše o svobodě, aby si uživatel sám mohl zvolit, kdy a na jak dlouho se k Internetu připojí.
Dále nelze předpokládat, že všichni současní uživatelé Dial-upu by si ze dne na den objednali celodenní paušál. Tento proces by byl postupný a pozvolný. I dnes je mezi námi spoustu uživatelů, kteří mají účet 300 korun měsíčně, stáhnou si svojí poštu, odpoví známým na e-maily a z časových nebo jiných důvodů nemají zájem využívat všechny možnosti, které současný Internet přináší. Samozřejmě budete požadovat vysvětlení, jak jsme k tomuto názoru dospěli, bohužel studie vztahující se na chování českého uživatele, buď neexistují nebo si je Telecom pečlivě střeží. Proto si dovolíme znovu operovat studií Oftelu, kde je patrné, jak dlouhý a pozvolný je proces přechodu k paušálu. Právě tato pozvolnost a konečná čísla uživatelů využívajících výhod paušálního připojení, dávají technikům Telecomu dostatek času na případné posílení nejvíc vytížených míst.
Poslední argument je opravdu jednoduchý a jen těžko ho potvrdí jakýkoliv průzkum. Když vyjdeme z předpokladu, že 99 procent dial-upistů vlastní jen jeden telefonní přístroj, tak je pro mě jen těžko pochopitelné, že by někdo chtěl trvale blokovat svůj telefon připojením k Internetu, když by měl na výběr mnohem rychlejší a kvalitnější ADSL. Pokud bych měl shrnout všechny předešlé řádky do jedné věty, která by byla srozumitelná úplně každému, vyjádřil bych se asi takto – „Představitelé ČTc jako hlavní projektant této stavby odmítají postavit lávku přes řeku i když všichni dobře víme, že za pár měsíců se bude o pár metrů dál stavět nový velký most.“
Abychom nesvalovali všechnu vinu jen na představitele ČTc, bylo by vhodné podívat se i na našeho regulátora ČTU, potažmo na nově vznikající ministerstvo informatiky. Všeobecně převládající názor na liknavost našeho regulátora, není daleko od pravdy, na obranu ČTU je však třeba podotknout, že v případě ADSL vydal již 2 rozhodnutí, které představitelé Telecomu nerespektovali a uvidíme jak se postaví k poslednímu rozhodnutí, které nařizuje nejpozději v prosincovém telekomunikačním věstníku zveřejnit velkoobchodní nabídku ADSL. V případě že tak neudělá, může mu ČTU nařídit pokutu až do výše 5 milionu – nedovolím si odhadnout, jak by to ČTc postihlo – podle mého názoru je to podobné jako kdyby policisté rozdávali 50 korunovou pokutu za špatné parkování a 100 korun za rychlou jízdu. Zástupci uživatelů jednali minulý pátek také s ministrem Mlynářem, lepší by byl výraz, předložili mu svoje požadavky a vyslechli si jeho názor na věc. Pan ministr očekává, že většinu problému vyřeší privatizace. To znamená, že pokud bude privatizace úspěšná, ujme se vlastnických práv nový vlastník, v případě jejího neúspěchu se zhostí vlastnických práv v plném rozsahu stát. Stát už však tuto možnost měl po dobu 12 let, místo toho držel nad ČTc po celou tuto dobu ochrannou ruku a zásoboval ho státními zakázkami. Je proto těžké uvěřit, že dnes by se stát stal prozíravým managerem, který by byl ochotný vzdát se krátkodobého zisku ve prospěch získání nových zákazníků a investic do technologie ADSL a čekat, až se mu tato opatření za pár let vrátí.
Autor Miloslav Sova je iniciátorem Výzvy k rozšíření Internetu v ČR a zakladatelem občanského sdružení Internet pro všechny.
